Jana Stehr - soprán
Eliška Weissová - alt
Rafael Alvarez - tenor
Pavel Vančura - bas
Jana Stehr-Prskavcová pochází z Lomnice nad Popelkou. Zpěv studovala na Konzervatoři v Pardubicích u prof. Svatavy Šubrtové. Je laureátkou soutěže NRW a finalistou pěveckých soutěží v Berlíně, Mnichově, Vídni a Karlových Varech. Věnuje se zejména písňové a kantátové hudbě. Koncertuje v mnoha zemích Evropy (např. Rakousko, Holandsko, Polsko, Itálie, Německo – kde v současné době žije). Nahrává pro Český rozhlas a televizi.
Eliška Weissová se narodila se roku 1979 v Moravské Třebové. Zpěv studovala na Konzervatoři v Brně a na pražské Akademii múzických umění u prof. René Tučka. Jako doplněk studií absolvovala mistrovské kurzy u Naděždy Kniplové a Petera Dvorského. S úspěchem se zúčastnila několika pěveckých soutěží, např. Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové v Českých Budějovicích (čestné uznání, 2000), Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (1. místo, 2004), Queen Sonja Competition v Oslu (semifinalistka, 2005), soutěž Mikuláše Schneidera-Trnavského (3. místo, 2006) nebo Competizione dell’opera v Drážďanech (semifinalistka, 2007). Již během studia na HAMU hostovala v Olomouci v roli Florence (Britten: Albert Herring), s Komorní operou Praha zpívala na turné v Německu a Lucembursku Marcelinu (Rossini: Lazebník sevillský) a s rolí Káči (Dvořák: Čert a Káča) hostovala v Ústí nad Labem a v Plzni. V plzeňské opeře dále nastudovala Verdiho Azucenu (Trubadúr) a Fenenu (Nabucco), Pucciniho Kněžnu (Sestra Angelica), role Archanděla Gabriela a Kovářovy dcery v Martinů Hrách o Marii, dále Ježibabu (Dvořák: Rusalka) a Stařenku Buryjovku (Janáček: Její pastorkyňa).
Jako stálý host působí Eliška Weissová v opeře Národního divadla v Praze, kde vystupuje např. jako Rychtářka (Její pastorkyňa), Mozartova Třetí dáma (Kouzelná flétna) a Marcellina (Figarova svatba), dále v opeře Severočeského divadla v Ústí nad Labem a ve Státním divadle v Košicích. V košické opeře přijala nabídku jejího šéfa Petera Dvorského na hostování v roli Ulriky (Verdi: Maškarní ples). Dále se zde představila jako Azucena a Ježibaba.
Eliška Weissová se věnuje též koncertní činnosti. Z poslední doby lze zmínit Janáčkovu Glagolskou mši v Rimini v Itálii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod vedením dirigenta Petera Altrichtera (2006) a scénické provedení Janáčkových písní a Zápisníku zmizelého v pařížské Opéra National (Bastille) - 2007.