Návrat jedinečného skladatele Aleše Březiny do DFXŠ
Hudební skladatel Aleš Březina se vrací do Liberce, aby se spolupodílel na výpravné taneční inscenaci, Sněhová královna. Divadlo je na tuto historickou událost náležitě pyšné. I z toho důvodu přichystalo s mistrem interviu, které Vás má zlákat k návštěvě nového baletu.
Aleši, co Vás motivovalo k tomu, abyste opět komponoval hudbu pro baletní představení libereckého divadla?
Se souborem libereckého baletu a speciálně s jeho uměleckou vedoucí Marikou Mikanovou jsem zažil již jednu velice radostnou spolupráci. Jednalo se o rodinný balet Mauglí, který jsme společně vytvořili v roce 2021. Když se tedy v prosinci 2021 Marika na mne obrátila s novou nabídkou na vytvoření společného díla pro sezónu 2024/2025, tentokrát pro dospělého diváka, neváhal jsem ani vteřinu a okamžitě jsem souhlasil.
Čím jste se inspiroval při psaní hudby pro balet Sněhová královna?
V první řadě mne inspirovala známá pohádka Hanse Christiana Andersena, kterou jsem znal již z dětství. Dalším vodítkem mi bylo baletní libreto, jehož autory jsou Marika, její manžel Vratislav a skvělý výtvarník Aleš Valášek. Libreto do příběhu vnáší řadu nových motivů. V neposlední řadě mě lákala možnost ponořit se do hudebního světa skandinávské lidové hudby, která mně učarovala již před mnoha lety. Líbí se mi také skutečnost, že jsme se po horké džungli Mauglího a jeho smečky mohli nyní ponořit do ledového království Sněhové královny.
Jak se Vám dařilo zachytit atmosféru tohoto pohádkového příběhu?
Snažil jsem se vytvořit hudební kontrast dvou zcela zásadně odlišných světů - světa dětského, bezprostředního, plného vřelosti a emocí a na druhé straně strnulého a chladného obrazu ledového království, ve kterém se žádné emoce neprojevují a dominuje v něm citový chlad.
Prozraďte nám něco o hudebních motivech, které jste použil.
Pro efektivní vyjádření dětského světa jsem využíval převážně zvuku klasického symfonického orchestru, obohaceného o některé méně obvyklé nástroje, jakými jsou například basklarinet nebo kontrafagot. Významnou roli v něm hraje též dětský pěvecký sbor. Ledový svět Sněhové královny charakterizujeme s mým kolegou a spolupracovníkem Pavlem Ridoškem převážně elektronickou hudbou, schopnou neobvyklých zvukových kombinací a efektů. Skandinávským folklorem jsem se inspiroval jen vzdáleně, nemyslím si totiž, že je pro skladatele, vycházejícího z jedné výrazné hudební tradice dobré si uměle osvojovat typické rysy kultury jiné, navíc od té naší tak odlišné, jakkoliv velmi atraktivní.
Jaký je Váš tvůrčí proces při psaní hudby pro baletní představení? Jak probíhá spolupráce s choreografem na tvorbě díla?
Při skládání rozsáhlého jevištního díla postupuji vždy chronologicky v souladu s libretem. Umožňuje mi to dílo formálně i obsahově vystavět v souladu s dějem a lépe dosahovat kontrastu mezi jednotlivými bezprostředně na sebe navazujícími scénami. Z tohoto důvodu je pro mne spolupráce s choreografem naprosto klíčová, protože je to právě on, respektive ona, kdo je tvůrcem libreta a následně i choreografie. Marika Mikanová měla navíc jako autorka námětu a libreta daleko dříve než já velmi přesnou představu výsledku, kterého chceme společně dosáhnout.
Čím se Váš přístup lišil od komponování hudby orchestrální či filmové?
Skládání hudby pro balet má svá specifika, kterými se výrazně liší od jiných žánrů. V případě filmové hudby začíná práce skladatele vždy výběrem pasáží (tzv. cue spotting), při kterých má hudba zaznít, protože jen výjimečně doprovází hudba celý film. V baletu je hudba od první do poslední minuty jednou z ústředních složek díla. V tom se částečně podobá skládání hudby symfonické, ve které ale autor nemusí zohledňovat, jsou-li jednotlivé části vhodné pro tanec, ani hledět na fyzické možnosti a limity tanečníků.
Jaké jsou největší výzvy při komponování hudby pro balet?
A jak je řešíte při práci na baletu Sněhová královna?Mým cílem je naplnit ji melodickým bohatstvím. Často si totiž baletní hudba vystačí pouze s rytmickou a zvukovou složkou. Ty nejlepší balety, nebo alespoň některé jejich části, mohou ale fungovat i jako samostatná hudební čísla, tedy bez vazby na jejich taneční ztvárnění. Čím samostatněji funguje hudba v baletu, tím větší svobodu nabízí choreografovi při jejím ztvárnění, protože na sebe bere velkou část zodpovědnosti za celkový výsledek.
Můžete nám říci něco o spolupráci se skladatelem a sound designérem Pavlem Ridoškem?
Pavel Ridoško hrál důležitou roli již při vytváření mého prvního baletu Mauglí pro Divadlo F. X. Šaldy. V prostorách libereckého divadla tehdy vybudoval improvizované natáčecí studio a ve spolupráci s místními zvukaři a s orchestrem vyprodukovat výtečnou nahrávku. Ještě důležitější ale byla jeho práce jako zvukového designéra. Podařilo se mu totiž propůjčit dílu zcela soudobý zvuk, na který jsou dnes již i dětští diváci zvyklí z velkých mezinárodních filmových produkcí a tím postavit spojovací most mezi jejich poslechovým očekáváním a možnostmi divadelní produkce. Proto jsem Pavla přizval k práci na baletu Sněhová královna již nejen jako zvukového designéra, ale rovnou i jako spoluautora hudby. Tento námět totiž po elektronické hudbě přímo volá. Navíc si s Pavlem lidsky velmi rozumíme, profesně se vzájemně perfektně doplňujeme a naprosto se respektujeme.
Jaký prostor dostanou ve Vašem díle děti z libereckých pěveckých sborů (Plamínek, dětské operní studio DFXŠ)?
Liberec znám již od dětství díky proslulému dětskému sboru Severáček. Poprvé jsem měl možnost se s ním seznámit jako zpěvák Sušického dětského sboru, který se Severáčkem spolupracoval, jejich sbormistři se přátelili a oba sbory se dokonce i vzájemně navštěvovaly. Použití dětského sboru umocní emocionální vyznění díla a navíc nabízí možnost práce s textem jako dalším zprostředkovatelem významu.
Co byste chtěl, aby si diváci odnesli z představení Sněhová královna?
Přál bych si, aby naše představení posílilo diváky ve víře, že je nutné se zlu postavit na odpor a že láska a přátelství jsou těmi nejdůležitějšími hodnotami.
Premiéra baletu Sněhová královna proběhne 1. a 3. listopadu 2024.
Rozhovor vedla: Barbora Svobodová
