V Šaldově divadle se můžete setkat s nejznámějším francouzským básníkem, šermířem a filozofem, s mužem mnoha talentů, pro něhož poctivost a spravedlnost znamenají více než sláva a bohatství, s nevzhledným hrdinou, jehož ,,velký nos velkého ducha značí“. A co více? Poprvé v dějinách českého divadla můžete Cyrana z Bergeracu poznat jako vynikajícího tanečníka.
Po úspěšné podzimní premiéře Zkrocení zlé ženy roztančil baletní soubor další adaptaci literární klasiky, tentokrát v choreografii Filipa Veverky. Ten za doprovodu hudební koláže děl významných hudebních skladatelů proměnil básně v tanec a nechal gesta promlouvat namísto tisíců slov. Ikonickému příběhu dodaly moderní rozměr kostýmy výtvarnice Michaely Wenzelové a minimalisticky nadčasová scéna Pavla Knolleho. Současný pohled se odráží i v impozantní titulní roli Cyrana, do které režisér obsadil skvělého tanečníka Michala Kováče.
Jeho osobité ztvárnění role představuje hrdinu jako citlivého, odvážného muže, který skrývá své zamilované srdce pod maskou ironie. Cyrano si myslí, že je to jeho velký nos, co mu brání vyjádřit lásku k sestřenici Roxaně, zatímco ona plane vášní pro krásného Kristiána. Teprve po mnoha letech Roxana zjistí, že vroucí Kristiánovy dopisy psal ve skutečnosti básník, který ji celá léta tajně miloval.
O inscenaci a o tanečním životě si s Michalem Kováčem povídala Barbora Svobodová.
Pracuješ jako tanečník na volné noze, jaké to má výhody a proč nechceš zakotvit ve stálém angažmá?
Výhodou mé nezávislosti je pestrost práce, vybírám si jen projekty, které chci dělat. Díky tomu, že působím v různých městech jako Praha, Plzeň a Liberec, se neustále dostávám do nového prostředí a setkávám s různými lidmi a tím pádem neupadám do všednosti. Pokud bych se rozhodl pro zaměstnání v některém divadle, pak by to bylo především v regionálním divadle, jako je například to liberecké. Vzhledem k tomu, že jsem doma v Praze, je toto řešení poněkud problematické. Proto jsem hostující umělec a vyhovuje mi se obklopovat zajímavými projekty, které mě baví a zároveň udržují mou finanční situaci stabilní.
V našem divadle tančíš ve více inscenacích, která je tvá nejoblíbenější?
Mou nejoblíbenější inscenací je Zkrocení zlé ženy. Je to pro tanečníky i diváky vděčná komedie a v baletu takových příležitostí moc není. Za mě pestré představení, ve kterém se kromě vtipných momentů objevují i další silné emoce, čímž se z tanečního hlediska stává velmi atraktivním.
Jaký význam má role Cyrana z Bergeracu v kontextu celé tvé kariéry?
Určitě je to pro mě zásadní titulní role, ve které se zrcadlí mé zkušenosti z celé kariéry. Myslím, že role mi byla svěřena v pravou chvíli, v ten správný okamžik. Je to velká zodpovědnost, na kterou bych před deseti lety nebyl připraven a ani bych si ji neužil tolik jako teď.
Jak se ti spolupracovalo s choreografem Filipem Veverkou?
S Filipem jsem se poprvé pracovně setkal při realizaci jeho prvního velkého baletu Manon v Plzni. Takže jsem tušil, že nás čeká příjemná a poklidná spolupráce. Filip uvedl Cyrana nedávno v rakouském Innsbrucku a do Liberce se přenášelo už ověřené dílo. Díky tomu se kroky nemusely hledat a celá Filipova choreografie se snadno přenesla a upravila pro liberecký soubor. Myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si celý proces opravdu užili.
Potřebuje fyzicky náročná role Cyrana speciální taneční přípravu, a jaké výzvy spojené s interpretací titulní postavy jsi musel překonat?
Každá role, a Cyrano není výjimkou, potřebuje fyzickou přípravu a psychickou pohodu. Já měl nejvíce obav o Cyranův nos a klobouk, které jsou pro roli stěžejní. Ve výsledku mi největší starosti nedělal nos, ale širák, se kterým jsem se musel sžít a naučit pracovat. Nejsložitější moment mé práce nastal ve chvíli, kdy Cyrano prozře a chce sdělit Roxaně své city, ale ta mu oznámí, že miluje někoho jiného. Musel jsem během jediné scény zahrát rychlý emoční přechod zamilovaného hrdiny, který ve vteřině potlačí své pocity a podpoří lásku své milé k jiné osobě, a to na svůj vlastní úkor. To byl pro mě malinko oříšek.
Která část choreografie Cyrana z Bergeracu je tvou oblíbenou?
Závěrečný duet s Roxanou. Kromě toho, že je tanečně technicky velmi náročný, je opět plný dojemných emocí. Cyrano je na prahu smrti a přiznává svou lásku. Někdy mám pocit, že přestože je krásný duet nabitý emocemi, není schopen vyjádřit všechny pocity a myšlenky, které hrdinové prožívají. Nicméně se snažíme předat publiku maximum prožitku. Proto si ho velmi cením a doufám, že diváci v hledišti to budou mít stejně.
Je ti charakter hrdiny něčím blízký?
Nebudu předstírat, že jsem taková čistá duše. Myslím si, že Cyrano je obdivuhodný. Je to opravdový statečný hrdina. Kéž by na světě bylo více takových lidí.
Zachování fyzické kondice a vitality během příprav a v průběhu představení je alfou a omegou úspěchu. Co ti pomáhá a byly někdy chvíle, kdy ti energie chyběla?
Na rovinu, strategii nemám. Každý můj den je jiný a já nedokážu plánovat. Mým cílem je udržovat se jak fyzicky, tak psychicky fit. Nastudování Cyrana bylo náročné. Zkoušeli jsme dvoufázově a má role se objevuje skoro v každé scéně. Přiznávám, že po nějakém čase jsem narazil na limity svých paměťových i fyzických kapacit a začala mi docházet energie. Tělo jasně signalizovalo potřebu odpočinku. Den volna mi nakonec pomohl síly regenerovat. Krize byla zažehnána a já se mohl ve svém snažení posouvat dál.
Máš nějaké rituály před vstupem na jeviště?
Do jisté míry mi pomáhají zaběhlé stereotypy. Rituál jako takový žádný nemám. Co si zažiju během příprav v generálkovém týdnu, to pak před každým představením zachovávám. Například u inscenace Cyrano z Bergeracu jdu nejprve do maskérny, potom se jdu převléct do kostýmu a potom se rozcvičuju. Takže u každé z mých inscenací dodržuji jiný, již nacvičený stereotyp, který je postupně natolik pevný, že se stává neodmyslitelnou součástí mého vystupování.
Jak se ti tančí s Nurií Cazorlou?
S Nurií se mi tančí báječně. Je to velký profesionál, tanečnice, která ze sebe vydává maximum. Myslím si, že nám to společně herecky i tanečně ladí, že jsme se dobře potkali. Prý nám to na jevišti sluší a skvěle se doplňujeme.
Pro postavu Cyrana je typický velký nos. Je pro tebe v tanci překážkou?
Když mi přilepí nos, vůbec ho nevnímám. Je to stejné jako když mi nalepí vousy nebo děvčatům připevní příčes. Vtipné je, že mi nos během zkoušek nikdy nevadil, až při premiéře si našel své příznivce z řad mých kolegů. Zřejmě při vší té snaze gestikulovali tak moc, až mi každý do něho vrazil, a já se bál, že se odlepí. To bylo poprvé, kdy mě nos na jevišti znervóznil. Jinak se přes něj dýchá dobře a není s ním problém.
Prozradíš nám, jak složité je takový nos vyrobit?
Kostýmní výtvarnice Michaela Wenzelová využila své kontakty a domluvila se s kašírníkem z Národního divadla. Z mého odlitku obličeje pak vytvořili nos na míru. Byl to zajímavý a vcelku příjemný zážitek. Nos v Liberci dodělávala vedoucí masek Lucie Bradáčová, která ho dobarvila a zvětšila nozdry tak, abych mohl pohodlně dýchat.
A platí, že velký nos velkého ducha značí?
Těžko říci, ale asi na tom něco bude. Už jen, když se s ním vidím v zrcadle, tak mám pocit, že jsem starší a moudřejší. S ním se snažím vyjádřit to důležité. Že i přes svůj ošklivý vzhled je Cyrano v jádru duše čestný a krásný muž. Vážně, Cyrano mě toho dost naučil a jsem jemu i svým kolegům za tuto zkušenost neskonale vděčný.
