Přední česká sopranistka a výrazná osobnost liberecké opery druhé poloviny minulého století zemřela v pondělí 21. 6. ve věku 97 let.
Marie Rathouská, dívčím jménem Černá se narodila 17. 6. 1924 v Hořicích v Podkrkonoší. Pocházela z hudebnické rodiny, od dětství se pohybovala v prostředí amatérského muzicírování a ochotnického divadla. Soukromě docházela na hodiny klavíru (kde se vypracovala ve znamenitou klavíristku), stejně tak na klasický zpěv, který studovala u pěvce a pedagoga Pražské konzervatoře Louise Kadeřábka (stejně jako např. Beno Blachut). Od závěru čtyřicátých let působila jako operní sboristka střídavě v Liberci a Ústí nad Labem (v tehdejším divadle Zdeňka Nejedlého). Díky muzikálnosti a silnému hlasovému fondu se jí brzy otevřel prostor k sólovým rolím. Do sólového angažmá v Liberci nastoupila 1. 3. 1954 a setrvala zde až do konce roku 1982. Zvláště v průběhu druhé poloviny padesátých a v šedesátých letech byla v Liberci součástí jedinečného uměleckého tandemu s tenoristou Janem Malíkem (zemřel 18. 6. – pouhé tři dny před M. Rathouskou). V této éře pod vedením dirigenta a šéfa Rudolfa Vašaty liberecká opera výrazně překračovala standardní úroveň oblastních divadel. Z mnoha desítkách rolí, které Marie Rathouská ztvárnila za bezmála třicet let svého libereckého působení, by bylo možné vyjmenovat většinu postav z nejvýznamnějšího operního repertoáru světového i domácího, mimo jiné např. i znamenitou interpretaci Elsy z Brabantu v Lohengrinovi v době, kdy se wagnerovský repertoár na českých jevištích příliš neobjevoval. Nastudovala všechny sopránové dramatické role v operách Bedřicha Smetany (jehož kompletní cyklus byl právě v dobách Rathouské a Malíka v Liberci poprvé proveden), svůj velký dynamický volumen však dovedla rovněž „krotit“ směrem k lyričtějšímu repertoáru, jako více jak padesátiletá skvěle interpretovala např. i Karolinu ve Dvou vdovách, či Vendulku v Hubičce. Zpívala také řadu dramatických postav v operách G. Verdiho – Leonoru v Trubadúrovi, Aidu, Violettu v La traviatě, Abigail v Nabuccovi. Za jedinečnou byla považována její interpretace Desdemony ve Verdiho Othellovi.
Jevištně disponovala Marie Rathouská přesvědčivým herectvím i smyslem pro humor, byla obecně nadána výbornou muzikalitou, zároveň nepostrádala sebekázeň, která se promítala do interpretační spolehlivosti.
S operním jevištěm se rozloučila na počátku osmdesátých let vynikající interpretací role Paní Lovedayové v opeře Dáma a lupiči Ilji Hurníka.
S odstupem dlouhého času, který uplynul od aktivních let Marie Rathouské lze pouze litovat (stejně jako v případě některých ostatních vynikajících pěvců působících tehdy v oblastních divadlech) že nebyly příliš často pořizovány zvukové záznamy, ačkoliv to již technické možnosti umožňovaly. Nahrávek Marie Rathouské, stejně jako fenomenálního Jana Malíka je známo žalostně málo.
Marie Rathouská byla jedinečným příkladem mimořádně vysoké interpretační úrovně, kterou bylo v operním oboru možné zhlédnout v prostředí oblastních divadel jen výjimečně.
