BARBORA KOHOUTKOVÁ

[HOST]

Barbora Kohoutková patří v současnosti k našim nejznámějším baletním umělkyním ve světě, tleskalo ji publikum i v Japonsku a Americe, tančila na největších světových jevištích včetně Velkého divadla v Moskvě a baletní meky Petrohradu. Domácí publikum mělo štěstí vidět její tanec ovšem jen zřídkakdy. Letos se situace na jaře změnila: tato světová taneční hvězda vystoupila v březnu ve dvou představeních ve Státní opeře Praha po boku sólisty pražského Národního divadla Michala Štípy ve dvojroli Odetty/Odílie v Labutím jezeře a v květnu v Národním divadle ve dvou večerech jako Taťána v Oněginovi, kde jí byl výborným partnerem její bývalý spolužák z Taneční konzervatoře Praha Jiří Kodym, držitel ceny Thálie právě za titulní roli v tomto baletu. V obou případech zvedly výkony Barbory Kohoutkové diváky doslova ze židlí. Tančila také 1. května 2008 na slavnostním večeru ke 100. výročí narození I. V. Psoty ve Vinohradském divadle a na Baletu Gala v Národním divadle. Barbora Kohoutková prokazovala neobyčejný talent již v průběhu studia na taneční konzervatoři, kde ji formovala jako hlavní pedagog Ingrid Seidlová-Nemečková. Lásku k tanci sdílela též se svou o dva roky starší sestrou Vendulou, která studovala tanec rovněž. Díky porozumění tehdejšího ředitele Jiřího Paclíka začala sbírat ocenění nejen na domácích soutěžích (Zlatá medaile Brno 1994, jako patnáctiletá), ale vyjela i do zahraničí (Bronzová medaile v Bordeaux, Stříbrná medaile ve Varně, Grand Prix v Paříži - vše v roce 1994). Stala se „baby ballerinou“, hostovala v Národním divadle v náročném sóle Balanchinova Divertimenta a v následujícím roce přišly další úspěchy: Prix de Lausanne s koncertem laureátů na jevišti Velkého divadla v Moskvě a Zlatá medaile a Grand Prix na soutěži v Helsinkách. Vzhledem k těmto úspěchům a vzhledem k tomu, že studentka konzervatoře Kohoutková měla zároveň vynikající prospěch i v ostatních předmětech (učila jsem ji tehdy také), bylo rozhodnuto, že bude „postaršena“, tudíž studovala dva ročníky najednou. Zároveň pokračovala její mezinárodní ocenění, získala Zlatou medaili a Grand Prix v New Yorku v roce 1996, kdy maturovala a absolvovala zároveň. V sedmnácti letech nastoupila do angažmá jako sólistka Finské národní opery v Helsinkách, kam byla pozvána i její profesorka Ingrid Seidlová-Němečková jako baletní mistryně. Přišly nádherné role jako Julie, Popelka, Aurora, Níkie… ale také těžké chvilky v cizí zemi a záhy úraz, který mladinkou sólistku velmi zasáhl, tančila „přes bolest“ a nakonec musela podstoupit tři operace – rok a půl trvala léčba a rekonvalescence. Byla to doba hledání nových životních hodnot. „Až když jsem akceptovala, že se může žít i bez baletu, začala jsem se uzdravovat“, vzpomíná na toto těžké období. V loňském roce musela opět překonávat vážnější úraz, a proto se letos rozhodla ukončit své angažmá první sólistky Hamburského baletu Johna Neumeiera. „Přede dvěma lety jsem měla těžkou operaci kyčle a bylo mi lékaři doporučeno ukončit profesionální dráhu baletky, aby nedošlo k ještě vážnějšímu poškození. To byl jeden z hlavních důvodů udělat toto těžké rozhodnutí, zejména když se mi loni stal další úraz kotníku…“ S Hamburkem se rozloučila 13. července 2008 na XXXIV. Nijinsky-Gala, na závěr pět hodin trvajícího maratónu světových tanečních es zatančila se svým „maturitním“ spolužákem a dnes prvním sólistou Stuttgart Ballett Jiřím Jelínkem závěrečný duet Taťány a Oněgina ve slavné choreografické verzi Johna Cranka. Úspěch českého tanečního páru v konkurenci hvězd pařížské Opery a dalších tanečníků světových scén, byl mimořádný.