KAROLÍNA BARANOVÁ

Do libereckého Divadla F. X. Šaldy nastoupila v roce 2008 rovnou z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a okamžitě se stala jednou z nejobsazovanějších hereček. Byla také jedním z klíčových členů legendárního Divadla F. X. Kalby Tomáše Dianišky. Během let vyrostla v jednu z nejvýraznějších osobností souboru, vytvořila celou řadu výrazných hrdinek: Julii ve slavné Shakespearově tragédii Romeo a Julie (režie V. Vencl, 2011), Jenůfu v Preissové Její pastorkyni (režie M. Lang, 2012), Markétku v Goethově Faustovi (režie I. Rajmont, 2014), Aňu v Čechovově Višňovém sadu (režie I. Rajmont, 2014), Anežku v Molièrově Škole žen(režie I. Rajmont, 2015), Héru v Shakespearově komedii Mnoho povyku pro nic (režie K. Dušková, 2017), na chůdách tančící a zpívající Sorelu v kabaretu SIALská trojčata R. Lipuse (2018) nebo Paní Zahrádkovou ve Společenstvu vlastníků (režie Š. Dominik, 2021). Je mimořádně nadaná zpěvačka s neuvěřitelně tvárným hlasem, jak pravidelně dokazuje v muzikálech: jako Jezerní dáma v muzikálu Monty Python`s Spamalot (režie Petr Palouš, 2014), Candela v Ženách na pokraji nervového zhroucení (režie M. Schlegelová, 2018) nebo Eržika v Nikolovi Šuhajovi, kde usedla i za bicí. Po titulní Elidě v Ibsenově Paní z moře (režie Š. Dominik, 2017) a Marii Curie v Enquistově dramatu Blanche a Marie (režie B. Mašková, 2021) vytvořila další jedinečnou studii ženského osudu v Marii Antoinettě režisérky Janky Ryšánek Schmiedtové. Za roli poslední francouzské královny získala prestižní CENU THÁLIE 2023. Od prvního okamžiku, kdy ji oblékají do kostýmu královny a herečka v expresivním zpěvu a pohybu dává nahlédnout do zmatku čtrnáctileté dívky, od ní nelze odtrhnout zrak. Její Marie se strhující zručností střídá společenské masky, aby pod nimi ostrým střihem postupně odkrývala skutečnou tvář člověka v mezní situaci. Herečka budí úžas nejen uměním okamžité proměny, ale především tím, jak autenticky každou polohu naplní. „Herečka předvedla technicky i vnitřně na našich jevištích nevídaný výkon“, uvádí porota s předsedkyní Janou Paterovou. „Projev Karolíny Baranové je emocionálně nesmírně bohatý, ale také velice promyšlený. Vyniká hlubokým vniknutím do charakteru postavy (...) Neopakovatelným způsobem střídá až groteskní projev s momenty charakterního herectví. Překvapivě a přesně ve chvíli, kdy je to třeba. Nikdy neupadá do stereotypu. V každé situaci zaskočí diváka odkrytím něčeho nového.“