OBRAZ – PARK NA BŘEHU VOLHY I.

Neutěšená atmosféra provinčního města na břehu Volhy. Mládež s pokrokovými názory tu neuspěje. Konvence brání upřímnosti. Falešnému pobožnůstkářství je stále dopřáván sluch. Jednou z obětí takovýchto poměrů se stává i Boris. Přišel z Moskvy, a pokud by chtěl dostat své dědictví po babičce, ke svému strýci Dikoji se musí chovat uctivě, což je téměř nemožné. Dikojova lakota a sobeckost nezná mezí. Borise utěšuje Kuligin - člen pokrokové mládeže, plný ideálů, které ovšem narážejí na surovou realitu. Sám zná zdejší „mravy“ a vidí, že Boris je člověk upřímných citů. Boris se mu tedy svěřuje se svým bolem. Je zamilován do Káti Kabanové, ale Káťa kromě toho, že je ženou slabošského Tichona, který vše řeší pouze alkoholem, je zároveň snachou vdovy Kabanové. Despotická Kabanová udržuje ve své rodině tvrdý řád. Jakýkoliv nesouhlas s jejími názory je nemyslitelný. A i zde - v parku - dochází k jedné z jejích „přednášek“. Tentokráte na téma zkažená mládež, která si neváží svých rodičů. Tichon, Káťa i její dcera Varvara se ji snaží uklidnit. Přesto Kabanová uraženě odchází domů. Tichon mizí na skleničku něčeho ostřejšího. Káťa zůstává sama se svou švagrovou Varvarou. Ta cítí Kátinu bezvýchodnou situaci a také tuší, že její srdce patří dávno někomu jinému než Tichonovi. Ujišťuje Káťu o své náklonnosti. Káťa se tedy Varvaře svěřuje se svou láskou k Borisovi i vizemi své zkázy. Schyluje se k bouřce, které se Káťa od dětství děsí. Tichon se vrací a všichni odcházejí domů.

2. OBRAZ – POKOJ V DOMĚ KABANOVÝCH

Poutnice Fekluša varuje služebnou Glašu před různými druhy pokušení. Pojídajíc cukrátko za cukrátkem připouští, že i ona je občas pokoušena. Vdova Kabanová připomíná synovi, aby před odjezdem nezapomněl svou ženu poučit, jak se má chovat v jeho nepřítomnosti a jak projevovat patřičnou úctu své tchýni. Tichonovi je celá situace trapná, přesto si nedovolí matce odporovat.

Když zůstává se svou ženou o samotě, omlouvá se jí. Káťa cítí, že jejich vztah je dávno mrtvý, přesto se pokouší ještě vše zachránit. Přesvědčuje Tichona, aby ji vzal s sebou… nebo ji alespoň donutil přísahat mu věrnost. Tichon ovšem zůstává naprosto lhostejný, těší se pouze, až bude z domu. Kabanová vyčítá Kátě nedostatek citu. Neviděla ji ani zaplakat, když její muž odjel! Káťa se chabě

brání a když zůstává sama, propadá zoufalství. Varvara by jí chtěla pomoci. A tak přichází s plánem – klíč od branky… Káťa se vyděsí, ale ví, že už ji nic nezadrží…

3. OBRAZ – PŘED VRATY DOMU KABANOVÝCH

Vdova Kabanová naslouchá poutnici Fekluše, která prošla i velká města a děsí se měnících se poměrů a takzvaného pokroku, který je pro ni jen rouháním. Objevuje se mírně podnapilý kupec Dikoj se sebelítostnou náladou. Chtěl by od Kabanové snad utěšit, ale ta, ačkoliv v mnoha názorech jsou si blízcí, mu připomíná, že vše zapříčiňuje jeho lakota a sobectví. Když vejdou do domu, přichází Boris. Utápí se v zoufalství. Jeho láska je tak blízko, přesto ji nemůže vidět, nemůže s ní promluvit… Kuligin se ho ani nesnaží povzbudit. Naopak chápe, že jeho čistý cit v takovýchto poměrech nemá šanci na přežití. Ve své vizi ukazuje Borisovi pravou tvář obyvatel města. Náhle z davu vystupuje Varvara s klíčem od branky…

4. OBRAZ – ZAHRADA KABANOVÝCH

Kudrjaš - Varvařin milý - přichází s klíčem od branky. Je to obvyklé místo jejich schůzek. Dnes, jak bylo smluveno, má přijít i Boris a Káťa. Boris přichází, ale není si jistý, zda je správné, co dělá, nechce Kátě ublížit. Varvara s Kudrjašem mu dodávají odvahy a nechávají ho o samotě… Přichází Káťa… Sama neví, co tu dělá, sama neví, co chce… ale s prvním dotykem je jasné, že takovémuto nahromaděnému citu

se nelze bránit. Oba si vzájemně vyznávají dlouho skrývanou lásku.

5. OBRAZ – PARK NA BŘEHU VOLHY II.

Schyluje se k bouřce, tlak je nízký, obyvatelé města neklidní, záminky k hádkám různé. Kuligin přesvědčuje Dikoje o prospěšnosti veřejného měření času, o tom, jak by on, Dikoj, mohl pomoci svou finanční spoluúčastí. Dikoj nechce ani slyšet. Hledá svého synovce Borise. Boris se zatím

rozpolceně proplétá mezi lidmi. Již dlouho svou lásku neviděl, nemá žádné zprávy. Objevuje se vyděšená Varvara. Varuje Borise a prosí ho, aby hned odešel. Přichází Káťa i s Tichonem a Kabanovou. Na Káťu doléhá tíha všeho, co se stalo. Již se nemůže déle přetvařovat. Blížící se bouřka ještě zhoršuje její stav… a nyní stojí Borisovi tváří v tvář. Boris se formálně zdraví s Tichonem i Kabanovou. Varvara ho spěšně posílá pryč, ale je příliš pozdě. Káťa se nervově zhroutí a doznává vše… a přede všemi.

6. OBRAZ – KÁTIN POKOJ

Kabanová nutí syna zbít svou ženu. Glaša utěšuje Káťu. Varvara se přichází rozloučit před svým útěkem z domu…

7. OBRAZ – PARK NA BŘEHU VOLHY III.

Podnapilý a sebelítostný Tichon si stěžuje Kuliginovi na svůj osud, na svou ženu, matku, sestru… Kuligin hovoří o odpuštění, čemuž Tichon nechce rozumět. Přibíhá vyplašená Glaša. Nemohou najít Káťu! Kuligin a Tichon odcházejí s Glašou. Káťa vystupuje zpod mola. Vzpomíná na všechny okamžiky strávené s Borisem, nelituje, jen ví, že je to pryč, že dál už nelze. A náhle stojí před ní. Co ale zbývá říci, ne, není co odpouštět. Poslední dotyky bolí i utěšují, tam a zpět a tam už navždy… „Ne, tak čistý cit nemohl být hříchem. Odsoudí nás pouze na tomto světě. Bůh nám odpustí… už běž… jen zavřu oči a už tu nejsi… Ano, Bůh nám odpustí… a raději dříve než později… jen malý krok, jen vteřina, jen pád a temná Volha… a čisté Nebe… a čekání na Tebe.“