Puccinimu bylo 26 let, když měla v roce 1884 v Miláně úspěšnou premiéru jeho první, jednoaktová opera Le Villi (u nás se překládá jako Víly, či Divoženky). O její uvedení se zasadil mimo jiné i známý Verdiovský libretista Arrigo Boito. Úspěch tohoto díla poté přesvědčil další významnou osobnost operního světa té doby, hudebního nakladatele a muže všestranných zájmů, publicistu, malíře a také komponistu Giulia Ricordiho. Byl to právě Ricordi, který v Puccinim rozpoznal obrovský talent a podnítil ho k napsání další, tentokrát celovečerní opery. Za tímto účelem ho také finančně podporoval, aby se mohl mladý skladatel věnovat pouze komponování. Puccini spolupracoval, stejně jako v případě své jevištní prvotiny, s libretistou Ferdinandem Fontanou, který mu nejprve navrhl ke zhudebnění příběh Manon Lescaut, ale posléze se oba obrátili k veršovanému dramatu Alfreda de Musset La coupe et les l?vres. Tragický příběh milostného trojúhleníku je sice spletitý a v některých momentech zdánlivě bez logických souvislostí, ale nabídl mladému Puccinimu skvělou možnost plně ukázat svůj výrazný dramatický talent. Podobně jako v Bizetově Carmen jsme v Edgarovi svědky vnitřního konfliktu mladého muže, který se musí rozhodnut mezi čistou, prostou láskou dívky ze svého rodného kraje a horoucí vášní exotické krásky. Dílo vznikalo dlouhé tři roky v období, kdy se skladatel musel vyrovnat se smrtí své matky a také s komplikovaným vztahem k vdané Elvíře Bonturi - té se v roce 1896 narodil Pucciniho syn Antonio. Premiéra tragické opery v milánské La Scalle, která se uskutečnila na velikonoční neděli 21. dubna 1889, byla přijata vlažně a Puccini, přes mnohé úpravy, které v díle provedl, se za svého života úspěchu této opery nedočkal. Nakonec to však byla právě hudba z Edgara, konkrétně sborové Requiem ze třetího dějství, které zaznělo pod taktovkou slavného Artura Toscaninoho na Puccinho pohřbu. I přes to, že v poslední době zájem o tuto operu vzrůstá (provedena byla například v roce 2008 v Teatro Regio Turín, titulní roli zpíval José Curra), jedná se stále o jedno z nejméně uváděných Pucciniho děl. Diváci tak budou mít jedinečnou možnost poznat první celovečerní operu geniálního skladatele, plnou krásné hudby a dramatických momentů, dílo, které těšně předcházelo veleúspěšné opeře Manon Lescaut.