1. jednání:

Už se večer chýlí a Jenůfka, zamilovaná dívka, schovanka Kostelničky, čeká s napětím

na svého milého. Čeká na jeho zprávy, zda-li byl odveden na vojnu, doufajíc, že

tomu tak není, že Števa se jí zaslíbí a že dítě, které s ním čeká, se narodí již v manželském

svazku. Nikdo však o tomto tajemství neví, ani Kostelnička, jejíž reakce

se Jenůfa bojí nejvíce. Ve mlýně, který přináleží právě Števovi, pracuje také jeho

nevlastní bratr Laca, který je do Jenůfky od dětství zamilován, avšak jeho přání

není nikdy vyslyšeno a každý večer pohasíná jeho naděje s ránem se rodící. Laca

má však ještě další důvod na Števu žárlit – nikdy se mu nedostalo tolik lásky a něhy

jako právě Števovi, vlastnímu vnoučeti stařenky Buryjovky. Poselák přináší zprávu,

že Števu neodvedli – důvod k upřímné radosti, rozmarýn pokvete do krásy, když tu

Kostelnička dává Števovi nesplnitelné ultimátum. Ani Jenůfčina slova ho neobměkčí.

A bolavý Laca doufá, prosí, křičí. A Jenůfce v afektu pořeže líc.

Přestávka

2. jednání:

Děťátko, malý Števuška, přišlo na svět. Tajně. Tajné bylo i Jenůfčino těhotenství,

během nějž ji Kostelnička před celým světem schovávala u sebe v komůrce. Žádné

potěšení jí to nepřináší, zato Jenůfka stále doufá, že Števa přijde, do náruče ji schoulí

a Kostelnička odpustí. Však již několik měsíců nepromluvila s nikým jiným. Števa

opravdu přichází – na přání Kostelničky – však proto dala Jenůfce vypít silný odvar,

aby se během Števovy návštěvy neprobudila. Števa však nechce o společném životě

s Jenůfou ani slyšet. Zaplatí všechno, ale Jenůfku už nechce. Je zamilovaný do jiné,

s Jenůfou je navždy konec. Po chvíli přichází Laca, Kostelnička unavená nevyhraným

bojem prozradí, jak je to vlastně s Jenůfou. Jen jednomu se neubrání, jen jedné

lži se dopustí – dítě umřelo. Ano, umřelo. A Laca odchází na výzvědy k Rychtářovi,

kdy že si má jejich Karolka toho Števu brát.

A v hlavě zůstalo jen – dítě umřelo. Myšlenka se dobelhá na svět, Kostelnička uchopí

malého Števušku, k vodě zamrzlé spěchá a dítě pod led strčí. Zatím se Jenůfka

probouzí z těžkého snu, své dítě hledá a propadá naději, že Števuška je již ve mlýně,

ve své kolébce. Kostelnička se vrací, Jenůfka hladově žadoní, zpráva o mrtvém dítěti

se Kostelničce přes ústa dere. Vrací se Laca, Jenůfku o ruku prosí, je vůbec ještě jiná

možnost? Tři lidé, jen jeden z nich je teď šťastný… a všude, všude tu načuhuje smrt.

2. přestávka

3. jednání

Kostelnička je pořád po nemoci slabého ducha, začíná jaro, ráno svatebního dne.

Jenůfa nemůže jít v bílém, to Lacovi ale nevadí, hlavně že kytičku z Belovce si

od něho vezme. Přichází také Rychtář s Rychtářkou a po chvíli i Števa s Karolkou.

Dva páry sedí u stolu, nikdy už upřímnosti k sobě nenajdeme. Vrací se společnost

a s ní i dívky, toužíce popřát nevěstě a vykonat nezbytné obřady. Slyšeno jest

Stařenčino požehnání, na to Kostelniččino však už nedojde. Přibíhá Jano, chlapec,

kterého Jenůfka naučila číst. Přibíhá, dechu popadá, pod ledem bylo nalezeno mrtvé

dítě. Jako by se celý svět zastavil. Jako by nohy omrzly, když v něm Jenůfka poznává

svého Števušku. A lidé se neptají, vinna je Jenůfa! Jen svět se ještě podruhé zastaví,

když Kostelnička se doznává, že to ona malého chlapce strčila pod led, že to ona je

vražednice. Jenůfa a Laca zůstávají sami. Kostelnička odešla před soud a lidé se zády

otočili. Příběh Jenůfky, Števy a Kostelničky končí. Ale každý začátek přináší i novou

naději.