PROGRAM:
Antonín Dvořák: Můj domov, op. 62, Ouvertura

Antonín Dvořák: Česká suita, op. 39
- Preludio (Pastorale). Allegro moderato
- Polka. Allegretto grazioso
- Sousedská (Minuetto). Allegro giusto
- Romanza. Andante con moto
- Finale (Furiant). Presto

Přestávka

Antonín Dvořák: Symfonie č. 8, zvaná Anglická, op. 88
- Allegro con brio
- Adagio
- Allegretto grazioso
- Allegro ma non troppo

Předehra Můj domov vznikala v lednu 1882 na žádost vedení Prozatímního divadla, jako součást scénické hudby k představení Františka Ferdinanda Šamberka - Josef Kajetán Tyl. Hudební zpracování bylo silně vázáno na vlastenecký podtext Šamberkovy hry a z celé kompozice se na dnešních koncertních pódiích uvádí právě samotná předehra. Premiéra uvedení se konala 3. února 1882 v Prozatímním divadle, za řízení dirigenta Adolfa Čecha.
Česká suita přichází po úspěšných Dvořákových kompozicích, Serenády E dur a Serenády d moll. V dalším díle se Dvořák zaměřuje na zpracování lidových tanců, proto formální označení suita s přívlastkem Česká. Kompozice se skládá z pěti částí, z nich v sobě každá nese svou osobitou charakteristiku. Partitura byla poprvé uvedena 16. května 1789, pod taktovkou Adolfa Čecha, v rámci koncertu Spolku českých žurnalistů. V roce 1880 jí diriguje Antonín Dvořák osobně a to na dobročinném koncertu na podporu stavby Národního divadla.
Antonín Dvořák má ve svém hudebním fondu dohromady devět symfonií. Symfonie č. 8. je tedy jeho předposlední kompozicí této hudební formy a její obsah byl komponován během letních a podzimních dnů roku 1889 na Dvořákově letním obydlí, na Vysoké. Dílo je ovlivněno duševním pokojem skladatele a osobnostní rovnováhou, pokorou k životu samému a všech kolemjdoucích krás. Kompozice je formálně zasazena do čtyř částí,
v nichž se skladatel pokouší „prolomit“ všeobecné vnímání symfonického díla, velmi patrná je i jeho práce s vokálním vedením instrumentů a kontrastním zpracováním hudební látky. Kompozice byla premiérována 2. února 1890 v Rudolfinu pod skladatelovým vedením, v rámci koncertů pořádaných Uměleckou besedou. Druhé provedení symfonie bylo interpretováno, taktéž dirigentem Dvořákem, v Londýně, v St. James’s Hall. Dílo bylo přijato s velkými ovacemi i v dalších zemích a skladatel byl popisován jako „vážný umělec, který se mnohému naučil, ale navzdory svým vědomostem nepozbyl spontánnost a svěžest. Z jeho děl mluví originální osobnost a z jeho osobnosti vane osvěžující dech něčeho neopotřebovaného a původního.“
(Eduard Hanslick, 6. ledna 1891, Neue Freie Presse)

ANTONÍN DVOŘÁK
narozen 8. září 1841 v Nelahozevsi, jeho úmrtí je datováno na 1. května 1904 v Praze. Jako skladatel je právem řazen mezi největší tvůrce české hudby v celosvětovém kontextu a jeho kompozice se pravidelně objevují na všech kontinentech bez ohledu na politické, kulturní, či náboženské souvislosti. Ať už jsou to jeho díla instrumentální, z nich nejvýrazněji dominuje jeho devět symfonií, jeho dílo oratorní, kdy jeho Stabat Mater, Requiem, či Svatá
Ludmila nabývají nesmrtelného charakteru, či jeho tvorba operní, z níž Rusalka, Čert a Káča a mnoho dalších patří neodmyslitelně k běžnému repertoáru světových divadelních scén. Antonín Dvořák náleží již mnoho desítek let k povinné literatuře kulturního vzdělání a tento rok si připomínáme 110 výročí jeho smrti.