Zápas zoufalé ženy o svobodu s tragickým koncem.

Maryša je považována za jedno z hudebně nejzdařilejších scénických děl Emila Františka Buriana především pro svou originalitu v syntéze hudby a slova. Po Janáčkově Její pastorkyni a Hábově Matce je opera Maryša často vyzdvihována jako nejvýznamnější dílo české moderní opery, které bylo komponováno na téma z prostředí moravské vesnice. Rozhodně jde o dílo mimořádného významu v kontextu tvorby svého tvůrce. Burian se intenzivně zajímal o domácí i světovou literaturu a byl obdivovatelem českého i moravského folkloru. Tyto rysy spatřujeme v jeho divadelní i hudebně dramatické tvorbě od samých začátků.

Není proto divu, že stejnojmenné strhující drama s tragickým koncem Aloise a Viléma Mrštíkových plné lidových prvků zaujalo skladatele natolik, že se rozhodl přetavit jej do operní podoby. Avšak aby dokonale vystihl podstatu literární předlohy, doslova obětoval klasickou operní formu a podřídil hudbu textu. Byl přesvědčen o tom, že ústředním tématem dramatu je Maryšin tragický zápas o právo na lásku, svobodný život a věčný koloběh jejích deformovaných vztahů uvnitř vesnického společenství. Opera měla premiéru 16. dubna 1940 v Brně v divadle Na hradbách (dnes Mahenovo divadlo, součást Národního divadla Brno) a dodnes diváky uchvacuje a vyvolává silné emoce.