NEBYLA TO PÁTÁ, BYLA TO DEVÁTÁ

Jsou-li dva, může se zrodit láska. Vstoupí-li mezi ně třetí, vznikne drama. Vážné nebo směšné, často obojí, střídavě i současně. Bylo-li nejčastějším námětem staré komedie namlouvání s překážkami, nejčastějším námětem měštácké komedie (od jejich výšin až po pokleslý "bulvár") se stává manželská nevěra a nejčastějším situačním schématem trojúhelník. Častým používáním se ovšem trojúhelník opotřeboval a jeho současným autorským uživatelům nezbývá než pracně hledat jeho dosud nevyčerpané možnosti. Italskému dramatikovi Aldovi Nicolajovi se v komedii Nebyla to Pátá, byla to Devátá (rozuměj: nikoli Beethovenova "Osudová" symfonie, ale poslední "Devátá" s Ódou na radost) podařilo objevit možnost vskutku originální, ba senzační. Říci jakou, zde nelze (jako se u detektivky nesluší prozradit, že vrahem je zahradník).