Osoby a obsazení v pdf.

Pygmalion (1912) patří k Shawovým nejslavnějším dramatům. A to nejen díky pozdějšímu slavnému ( a námi hranému v r. 1996) muzikálovému zpracování, které přes svou působivost tuto komedii s nádechem krutosti, poněkud zjednodušilo. Svým názvem i námětem hra odkazuje na Ovidiem zpracovanou báj (v Proměnách) o sochaři Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, zamiloval se do ní a jeho láska v ní probudila život. V Shawově komedii profesor fonetiky Henry Higgins, staromládenecky žijící vědec tělem i duší, uzavře se svým přítelem plukovníkem Pickeringem sázku, že se mu podaří z poněkud primitivní pouliční prodavačky květin učinit dámu z nejvyšší společnosti jen změnou jejího vyjadřování. Následuje výuka správné výslovnosti a výchova hraničící s bezcitným používáním lidské bytosti k vědeckému pokusu. Z Lízy Doolittlové se skutečně stane vychovaná a bystrá dívka, která okouzluje své okolí, takže nikdo nepochybuje o jejím urozeném původu. Tím však nastává komplikace. Líza se už nemůže vrátit k svému někdejšímu zaměstnání a profesor Higgins už nemá zájem o její další osud. Jenže ve hře jsou ještě i obyčejné city. Důstojnost lidské bytosti, okouzlení, láska. S tím vědec nepočítal. Nic pro něj neznamenaly. Pygmalion není jen dramatem o emancipaci, poukazuje na lidské předsudky a společenské konvence i obyčejnou hloupost, které nejsou ušetřeni ani velmi vzdělaní lidé. A jaký je vlastně konec této slavné hry ?