Nejznámější tragédii nejslavnějšího dramatika všech dob asi není třeba dlouze představovat. Příběh nešťastné lásky dvou mladých příslušníků znepřátelených šlechtických rodů z italské Verony patří už po několik staletí mezi nejhranější hry doslova na celém světě a titulní hrdinové se stali symbolem mladých milenců, pronásledovaných osudem. Shakespeare hru napsal ve svém raném tvůrčím období a je považována za jednu z prvních, vykazujících jeho vyspělou dramatickou techniku (vrstevnatá zápletka, přizpůsobení formy obsahu, důsledné psychologické prokreslení postav včetně vedlejších, využívání komických vsuvek pro zvýšení napětí). Inspirací pro příběh se stala především italská romance z 15. století, přepracovaná později anglickými autory, najdeme ale i ohlasy příběhu Pyrama a Thisbe z Ovidiových Proměn či historek z Bocacciova Dekameronu. Ironií je, že první italská verze slavného příběhu se odehrává v Sieně, městečku asi 300 km vzdáleném od Verony. To však nebrání davům turistů, aby ve Veroně navštěvovali tzv. Juliin dům, fotili se na jeho balkóně, domnělém dějišti nejslavnější scény ze hry, přistavěném pro tyto účely ve 30. letech 20. století, a lepili všude po nádvoří lístečky s milostnými vyznáními či přáními, na jejichž průběžné odstraňování dohlíží zvláštní zřízenec, placený veronskou radnicí. I tento poněkud komický fakt je ale dokladem fascinace, kterou Shakespearova překrásná hra vyzařuje už více než čtyři století.