TŘI NA LAVIČCE

Touha po dobrodružství je v každém z nás, bez ohledu na věk. Bručoun Silvestr a rezignovaný Luigi se chystají jako za klukovských let na dlouhou cestu, daleko od domova. Na scénu ale vstoupí bývalá učitelka, slečna Ambra. Tak začíná hra, která je z autorovy tvorby snad nejtypičtější pro jeho umění dialogu a zaznamenala největší úspěch a širokou odezvu. Je v ní znepokojivé světlo velké mravní myšlenky. Aby se stárnoucí člověk dokázal udržet člověkem, je to těžká a vysilujicí vojna. V ní prakticky ztrácí zdraví, paměť a autoritu. Bojuje, aby si udržel místo na výsluní svých nejbližších, a když ne lásku, tak aspoň trochu pozornosti, porozumění a ohledů..... Přitom osamělost starých, jejich úzkosti a někdy i chudoba se týkají především generace nastupující, neboť takové stáří, jaké vytvářejí děti pro své rodiče dnes, čeká zítra i je.