Komedie o čtyřech dějstvích. POZOR!!! HLEDIŠTĚ JE UMÍSTĚNO NA JEVIŠTI, PLÁNEK JE POUZE ILUSTRATIVNÍ.

Vzhledem k netradičnímu umístění hlediště v této inscenaci (na jevišti a místa nejsou číslovaná) je kapacita omezena

pouze na 137 míst!!!

Otázku, zda psal Čechov komedie, nebo vážná dramata, rozřešila nejlépe inscenační tradice jeho her. Je v nich totiž obojí a těžko bychom hledali autora schopnějšího dotknout se života ve všech jeho rozporuplnostech: kráse, křehkosti i nostalgii a smutku. Čechovovy postavy jsou směšné, jejich počínání a osudy vážné a dramatické. Višňový sad je velkou hereckou příležitostí pro ženskou část souboru, zejména pro představitelku Raněvské. Její návrat z Paříže na rodinné panství je srážkou sentimentu se skutečností a minulosti (starého světa) s budoucností (s novým světem, který přichází). Idylická doba rodinné historie je pryč, peníze docházejí, a protože rodina nedokáže a možná ani nechce pochopit nový nastupující svět, stojí před nutností rozprodávat majetek, s nímž se však nedokáže rozloučit. Zejména starý višňový sad má pro Raněvskou i jejího bratra Gajeva hodnotu, která se nedá vyčíslit. I v tom lze vidět výrazný průnik s dnešním světem: Jsme schopni bránit hodnoty, které se nadají vyčíslit penězi? Čechovovy postavy si se svou nutností volby poradit nedokáží, nám nezbývá nic jiného než pokusit se odpovědět si každý sám za sebe. Ať už jako diváci Višňového sadu, nebo jako aktéři svých skutečných životů.

Višňový sad uvádíme v rámci čechovovského projektu takřka současně s komedií Ruská zavařenina, která je volným pokračováním Čechovovy hry po sto letech…