KÓBÓ ABE
Pocházel z lékařské rodiny a mládí prožil se svými rodiči v Mandžusku. Po návratu do vlasti začal roku 1943 studovat lékařství na Tokijské univerzitě. Studia dokončil roku 1948, avšak lékařskou praxi neprovozoval, protože již jako student se začal zabývat literaturou. Věnoval se evropským filosofům, jako byli Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers nebo Martin Heidegger, předválečné avantgardě, zvláště pak surrealismu a za autory, kteří jej nejvíce ovlivnili, považoval Dostojevského, Poea, Rilkeho, Kafku a Becketta. Pod dojmem nově nabyté svobody se stal také členem komunistické strany, ze které byl však po čase pro kritiku vyloučen. Do literatury vstoupil vlastním nákladem vydanou sbírkou básní Mumei šišú (1947, Bezejmenné básně), ale jeho hlavní doménou se brzy stala próza. Roku 1950 vydal slavnou surrealistickou povídku Akai maju (Červený kokon), za níž obdržel Cenu poválečné literatury. O rok později obdržel Akatugawovou cenu za sbírku povídek Kabe (Zeď) a stal se autorem mladé generace. Světové slávy dosáhl svým románem Suna no onna (1962, Písečná žena), když jeho filmová adaptace režiséra Tešigahary obdržela roku 1964 na filmovém
festivalu v Cannes zvláštní cenu kritiky. Od šedesátých let se také výrazně věnoval divadlu. Jeho nejznámější divadelní hrou je Tomodači - Kuroi kigeki (1967, Přátelé - Černá komedie), za kterou obdržel Tanizakiho literární cenu. Roku 1971 založil svou vlastní divadelní skupinu Abe Kóbó sutadžio (Studio Kóbó Abeho), pro kterou napsal celou řadu her a ve které se herci (mladí a začínající i již známí a významní) výrazně podíleli na konečné podobě představení. Právě v dramatech nejvíce formuloval svou kritiku společnosti. V jeho díle se objevují prvky a postupy surrealismu, existencialismu, vědecko-fantastické literatury i detektivního románu, které osobitě rozvíjí v japonském prostředí. Jeho psychologicky perfektně prokreslené postavy trpí pocitem odcizení ve společnosti a neschopností komunikace s okolím. Je označován za prvního skutečně internacionálního japonského spisovatele a společně s Mišimou Jukijo za nejvýznamnějšího japonského dramatika druhé poloviny 20. století. Také jeho esejistická tvorba pokrývá širokou škálu problémů od teorie umění přes otázky sociální a politické. Byl několikrát navrhován na Nobelovu cenu za literaturu a je překládán do mnoha světových jazyků. Kromě literární činnosti se též aktivně věnoval umělecké fotografii.

KÓBÓ ABE: SUNA NO ONNA - PÍSEČNÁ ŽENA
Fantastický příběh entomologa, kterého na odlehlém japonském pobřeží vlákali do hluboké jámy, může v lecčems čtenářům připomenout některé z Kafkových děl. Stejně jako přízračné texty pražského rodáka totiž Písečná žena spojuje absurdní, nereálné dění s naprosto realistickým viděním a její protagonista se ocitá v typicky kafkovské bezvýchodné situaci: buď zemře, nebo bude kopat písek, který vesničané každý den odvážejí a prodávají. Ovšem Abeho próza je kořeněna neobyčejně černým humorem a oslňujícím proudem myšlenek a nápadů, většinou nemilosrdně krutých. Autorova studia medicíny se navíc odrazila ve "fyziologickém" zájmu o člověka a v biologickém pohledu na svět vůbec. A tak se nešťastníkovou společnicí v písečné jámě stává žena, jejíž smíření se s hrozivým údělem je až živočišně fatální - s pocitem samozřejmé povinnosti vykonává svou práci, na útěk ani nepomyslí a polapeného entomologa považuje za jakousi odměnu od svých zaměstnavatelů za věrné služby. Zdánlivě nezfilmovatelné látky se roku 1964 chopil režisér Hiroši Tešigahara a natočil podle Abeho předlohy slavný a oceňovaný stejnojmenný film. Román obdržel literární cenu Jomiuri.

Divadelní spolek JELEN ZA OPONOU, Jablonec nad Nisou
Tento divadelní spolek společně pracuje od ledna 2011. Byl založen ředitelem Městského divadla Jablonec nad Nisou Mgr. Pavlem Žurem a jeho prvním režisérem Pavlem Sreibrem.
Po digitálně seznamovací jednoaktovce - V SÍTI (Kráska a zvíře) v režii Lenky Jánovové, Markéty Schwarcové a kolektivu „DSJZO”, je divadelní adaptace Žena v písku jejich druhé představení dovedené do jevištní podoby. I tentokrát soubor rok pracoval na svých hereckých dovednostech, zdokonaloval se v nekonečných etudách, improvizacích a pod vedením Markéty Schwarcové herci došli společně k činoherní podobě, kterou dnes večer uvidíte. Téma kulturního potkávání se, vztahových pastí a rozdílností mezi mužem a ženou je to zajímavé pro nás a doufáme, že bude v našem podání i pro Vás. Práci divadelního spolku Jelen za oponou stále a trpělivě podporuje ředitel Městského divadla v Jablonci nad Nisou pan Mgr. Pavel Žur, samotné statutární město Jablonec nad Nisou a díky tomu se může potkávat skupina nadšenců do divadla s Vámi, laskavými diváky. Přejeme příjemnou zábavu!
Markéta Schwarcová

Ze srdce děkujeme všem, kteří nám ochotně a bezúplatně pomohli a bez kterých by toto představení nebylo takové, jaké je: klobouk a čutory zapůjčil Jiří Antl alias Bedla, rádia zapůjčil Viktor Vích, dřevěné vědro na vodu zapůjčil Jiří Plot, báječným lidem z divadelních dílen divadla F. X. Šaldy, Penzionu Horka Hoření Paseky pod Ještědem, všem příbuzným, dětem, rodičům, kamarádům, kolegům z práce, domácímu zvířectvu... a mnoha dalším, kteří „tiše a trpělivě” snášejí naše bláznovství. I díky Vám můžeme dělat svět krásnější.
Máme Vás rádi Vaši Jeleni za oponou