Letos si připomínáme 85 let od vypálení liberecké synagogy. K této příležitosti uvedeme hned tři představení.
V noci z 9. na 10. listopadu uplyne 85 let od chvíle, kdy byla roku 1938 vypálena liberecká synagoga. Události Křišťálové noci si připomeneme třemi představeními, které jsme k této příležitosti zasadili do listopadového programu Malého i Šaldova divadla.
Začátkem listopadu uvedeme monodrama Orten!, původní adaptací deníků Jiřího Ortena, které si mladý básník židovského původu psal v letech 1939-41 až do dne svých dvacátých druhých narozenin, kdy byl sražen projíždějící německou sanitkou. Opírá se také o jeho poezii a korespondenci, především se snoubenkou Věrou Fingerovou a blízkým přítelem Ivanem Blatným. Druhým představením bude dětská opera Hanse Krásy Brundibár. Ta v letošním roce slaví 80. výročí svého prvního provedení v terezínském ghettu (1943) a je jedním z hlavních pilířů představení Cesta, kterou s výrazným úspěchem a diváckým ohlasem uvedl v loňské sezoně soubor opery. Posledním představením jsou Moje první židovské Vánoce, které se 14. 11. zároveň dočkají derniéry. Hru napsala roce 2021 Hadar Galron, současná izraelská režisérka, herečka a především dramatička. Vzhledem k tomu, že má tato autorka velmi vřelý vztah k České republice, rozhodla se napsat hru, která zpracovává osudy českých židovských rodin ve dvacátém století.
Rezervace:
1. 11. - ORTEN!
9. 11. - BRUNDIBÁR (a jeho CESTA)
14. 11. - MOJE PRVNÍ ŽIDOVSKÉ VÁNOCE
O synagoze (zdroj ZDE):
Synagoga měla z urbanistického hlediska vynikající umístění. Uzavírala průhled od radnice na sever a tvořila zároveň výraznou dominantu v panoramatických pohledech z údolí Jizerského potoka. Architektonicky byla zdůrazněna přední rozšířená část synagogy, nad níž se zvedala osmiboká věž, zakončená na vrcholu bání s lucernou. Hlavní sál měl délku 29,75 m, šířku 15,9 m a jeho výška byla 14 m. Tento hlavní sál byl určen pro 340 mužských členů obce. Naproti vstupu stála na vyvýšeném místě archa úmluvy a kazatelna. V patře se nacházel kromě galerie pro ženy také chór s varhanami a zasedací místnost. Varhany vyrobila firma bratří Riegerů z Krnova podle plánů hudebního ředitele Gustava Albrechta ze Žitavy.
Osud liberecké synagogy byl zpečetěn za Křišťálové noci v roce 1938, kdy byla nacisty vypálena.
Na jejím místě bylo později zřízeno parkoviště a v současnosti je zde postavena nová modlitebna, která je citlivě zakomponována do budovy nové liberecké knihovny - Stavby smíření. Tato modlitebna, též nazývaná "synagoga", byla slavnostně otevřena 9.listopadu roku 2000, tedy symbolicky při 62. výročí jejího vypálení. Tohoto mimořádného aktu se zúčastnili význační představitelé politického, kulturního a duchovního života. Od této doby ji navštívilo také mnoho význačných hostů, jako např. prezident republiky, pan Václav Havel a jiní. Nyní slouží tento objekt k pořádání bohoslužeb, ale i k jiným kulturním akcím, jako jsou různé výstavy obrazů a fotografií, vernisáže k nim, probíhají zde lekce izraelských tanců, přednášky a oslavy různých náboženských svátků, ale i jiným radostným událostem a setkáním. Tato nová modlitebna má trojúhelníkový půdorys, což symbolicky připomíná část Davidovy hvězdy a není to klasická "synagoga", jak ji známe z minulosti. Jedná se o moderně pojatou budovu a je to první stavba tohoto druhu ve střední Evropě, postavená po 2. světové válce.)
V polovině osmdesátých let devatenáctého století, se členové židovské náboženské obce rozhodli zřídit si v Liberci svůj vlastní chrám. Nová synagoga byla postavena v ulici Na Skřivanech (dnešní Rumjancevova ulice) podle návrhu vysokoškolského profesora a dvorního rady Karla Königa z Vídně v letech 1887 - 89. Stavbu realizovala liberecká firma Sacher a Gärtner v neorenesančním stylu. Dne 24. září 1889 byl "svatostánek" za přítomnosti radních, vojska a jak evangelických, tak i katolických církevních hodnostářů slavnostně zasvěcen.
