Absolventka brněnské JAMU, oborů operní režie a sbormistrovství, pozici přebírá po bezmála dvacetiletém působení dirigenta Martina Doubravského, během něhož se zdejší soubor etabloval jako jeden z nejprogresivnějších operních domů u nás. Výrazný podíl na úspěšnosti souboru měla v posledních letech právě Linda Keprtová. Svou spolupráci s operou v Liberci započala v roce 2012, kdy jako čerstvá absolventka JAMU byla přizvána k režii Massenetova Dona Quijota, od roku 2016 v opeře působí v pozici dramaturga opery a režiséra. Vypracovala se zde v jednu z nejvýraznějších postav současné české operní režie, a to v uměleckém tandemu s Martinem Doubravským. Čtyřikrát za sebou stála za režiemi vítězných představení nejpřednějšího tuzemského festivalu hudebního divadla, naposledy na počátku letošního roku, kdy zmíněnou hlavní cenu získaly jednoaktovky Sergeje Rachmaninova Francesca da Rimini a Lakomý rytíř. Výrazným oceněním byla také nominace společné inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky na prestižní mezinárodní festival Janáček Brno.
Vzhledem k Tvé úspěšné umělecké spolupráci s dosavadním šéfem opery by se dalo předpokládat, že základní umělecké směřování souboru zůstane zachováno. Je tomu tak, nebo chystáš výraznější změny v koncepci souboru?
Ano, je tomu tak. Myslím, že koncepčnost a systematičnost je jedním z pilířů, o které se můžeme v Liberci společně opřít. A já jsem přesvědčena, že směr, který byl Martinem Doubravský udáván, byl velmi úspěšný. Mou největší výzvou a zároveň přáním tedy je, v tomto trendu důstojně pokračovat.
Budeš mít čas na vlastní režijní práci, případně i hostování, tak jako tomu bylo dosud?
V Divadle F. X. Šaldy zůstávám stále zaměstnána jako režisérka. Takže ano, v liberecké opeře budu na této pozici dále působit. Vedením divadla mi bylo občasné hostování povoleno, ale nemyslím si, že by to byla v tuto chvíli má priorita.
Dalo by se nějak stručně postihnout jaká je Tvá liberecká zkušenost? Dá se říci v čem Tě zdejší soubor formoval?
Práce v liberecké opeře změnila můj život zcela. Jak po stránce profesní, tak po stránce osobní. Našla jsem zde lidi, kteří budou vždy neodmyslitelně patřit do mého života, Liberec se stal, vlastně trochu nečekaně, mým domovem a já si uvědomila, že životní cesta je námi režírována jen do určité míry.
Co se týče režijní práce, je pro mě liberecká opera naprosto klíčová. Poskytla mi neskonale velkorysé zázemí, možnost rozvíjení se a také toho nejzásadnějšího dramaturga, kterého jsem doposud měla možnost potkat – dirigenta Martina Doubravského.
Nerada bych také opomněla jiné kolegy, kteří mně s laskavostí přijali a naučili mě klíčovat zákonitosti a principy operní práce. Konkrétně se mi vybavuje třeba zkušenost z Foersterovy Evy, z představení, které zastává v mém osobním CV velmi důležitý mezník.
Představitelka hlavní role, Lívia Obručník Vénosová se k celému zkušebnímu procesu stavěla velmi pokorně a splnila mi, co mi na očích viděla. A já jsem si až po nějaké době, a také po rozhovoru s ní, uvědomila, že v některých momentech stačilo, abych ji „ jen“ nechala zpívat. Že víra v interpreta a v sílu hudby, je stejně důležitá jako vaše schopnost interpretovat příběh.
Působíš dosud jako dramaturg opery. Podle jakého vzorce vybíráš svá témata?
Faktorů, které utvářejí kompletní dramaturgický plán, je vícero, vše souvisí se vším a zdaleka nezáleží pouze na tématech. Pokud se mě ale ptáte na mé osobní preference jakožto režisérky a já se ohlížím zpětně, tak mým hlavním, osobním tématem jest člověk. Ano, vím, zní to dost obyčejně a banálně. Ale člověk a jeho motivy, emoce a reakce v extrémních situacích, to jsou záležitosti, které mě upřímně zajímají. A samozřejmě je klíčová hudební materie, protože právě ona přináší ta nejdůležitější témata.
Odkaz na medailon:
https://www.saldovo-divadlo.cz/lide/detail/r/keprtova-linda
